V určité části svého vývoje si člověk pokládá otázku o smyslu svého bytí. Kdo jsem, odkud jsem a kam jdu.

Narazil jsem na materiály od Matiase de Stefano, který podobně jako Robert Monreo začal zjišťovat, že je jiný a že má jiné chápání světa. Celý tento článek, až na pár vsuvek, je vnímání reality, tak jak ji vnímá Matias de Stefano a jak ji prezentuje.

Četl jsem mnoho verzí o vzniku a dělení vesmíru, ale zde to Matias popisuje pro mne smysluplně a nejvíce to se mnou souzní.

Už od tří let popisuje, jak funguje vesmír a nazývá to vzpomínáním. Pamatuje si tři minulé životy, jelikož se mu mozek neodpojil od jiných dimenzí a nedošlo k výmazu jako u 99% populace. Přišlo mu to normální, než zjistil, že jeho mozek je neustále aktivní, a že si pamatuje lidi, místa a důležité události spojené s kosmickou minulostí a to velmi detailně.

Díky tomuto spojení, které objevil říká, že pochopil, co vše nás sjednocuje, smysl celého vesmíru a existenci lidstva.

Ve svých vizích si je vědom napojení na akášické záznamy, které považuje za "Boží míchu" a kterým říkali Thamthiorgah. Je přesvědčen o tom, že tento dar má k tomu, aby se podělil s ostatními, aby ostatním pomohl pochopit účel naši existence, strukturu vesmíru, ve které se vyvíjíme, co denně přehlížíme a co brzdí náš vývoj.

Historie nás učí o počátku civilizace 3000 let před náš letopočet. S Matiasem se lze vrátit zpět o 13 miliónů let, kdy vzniklo lidstvo a o 6 miliard let ke vzniku vesmíru. Popisuje také rasy od dob Lemurie a Atlantidy, různé mimozemské skupiny a války s nimi. Navede nás také jak si otevřít srdce, abychom mohli pomáhat druhým. Dozvíme se, proč si vše pamatuje a jak náš svět funguje.

Matias datuje svou životní pouť 12.000 let zpět a v tomto životě by ji chtěl dovršit a doufá, že se to podaří co nejvíce lidem. ( pozn. Což si myslím, že je důvod proč je nyní na této planetě takový nával.)

......

Jakmile jsme větší než společnost, větší než toto tělo, větší než to, kdo si myslíme, že jsme, tak v tomto období zanecháme jedinečný otisk své duše.

Vzpomínky a emoce z minulých životů Matias čerpá ze svých vyšších forem bytí a pamatuje si tři své životy. Jeden před 12 000 lety u Nilu, druhý před 900 lety ve Skandinávii a třetí před 16 miliony lety na Gludoku, planetě u Síria. Zdůrazňuje, že nežijeme v každé dimenzi, ale ve všech dimenzích najednou, že to členění jsme si takto vymezili a utvořili my, abychom se uměli v tom pohybovat. Dimenze není o prostoru, ale o vnímání, je to pohled na realitu. Realita je pouze jedna a tak je i jedna dimenze, je i jediná pravda. Pokud tu pravdu vidíme čistě, tak na ní můžeme různě nahlížet a na tom lze stavět. Prožíváme pouze tu třetí dimenzi, tu kterou cítíme, ale ve skutečnosti existujeme v mnoha dimenzích.

Matias si všechny dimenze začal uvědomovat v 15 letech. V tomto období získal jiný pohled na vesmír, když mu došlo, že jsme pouze projekcí ve vesmíru.

Z jedné inkarnace na Gludoku v souhvězdí Psa u Síria před milióny lety si Matias vybavuje fungování společnosti. Každý fungoval jako vědomí neuron, jako součást celku a uvědomoval si také, že je součástí toho celku, tedy celé civilizace. Všichni si také uvědomovali, že se takto společně vyvíjí a to ruku v ruce s vědomím planety. Toto měli neustále na paměti, opečovávali to a chránili. Byli si vědomi, že pokud se mají společně vyvíjet, tak všichni musí znát pravdu a učili jsme se hlavně tuto pravdu vidět s více úhlů pohledu. Takto to ale nebylo nastaveno v mysli, ale v srdci, jelikož všechny dimenze lze projít pouze srdcem, které to jedině dokáže cítit.

Až zde ve 3D celou realitu pochopil, včetně dimenzí - a to díky emocím a prožívání.

Mysl slouží k chápání reality a pocity nás tou realitou provádějí. Proto jsme byli mentálně vyspělí, ale když přišlo na vnímání, tak jsme uměli přepnout a cítit to.

Dimenze jsou pouze jiné pohledy na pravdu. Pravda je jako koule. Nikdy ji neuvidíme celou. Nemůžeme ji vidět vcelku. Mění se podle toho, odkud se díváme. Takže každý z nás musel znát minimálně 12 pohledů, abychom to měli celé. Zároveň jsme však věděli, že si nesmíme přisvojovat jednotlivé pohledy. Museli jsme se vystředit a uvědomovat si, že každý ten pohled je pravdivý. Pokud bychom jeden neměli, tak by ta část chyběla.

Jako civilizace jsme vzhlíželi ke hvězdám a k obloze a chtěli jít dál. Chápali jsme to tak, že jediná a pravá dimenze je ta první, jelikož jsou v ní veškeré reality. Ty reality jsou v jádru té koule a hledání pravdy jsme považovali za marnost, jelikož cílem bylo jít do jádra, odkud lze spatřit každou perspektivu a realitu.

Proto cílem bylo žít v každé dimenzi a považovat je za součást té první což ve výsledku tvořilo jednotu.

JEDNOTA - 1D

První dimenze je mysl. První dimenze jsou myšlenky. Ve vesmíru není nic než vědomí.

Je to jediné, co existuje. Mysl je jediné místo, odkud se promítá každá perspektiva. Není nic jiného než mysl. A vlny toho myšlení vytvářejí ve vesmíru čas, prostor a všechny ostatní dimenze. Jednota ale nevznikla. Jednota sama o sobě je věčná konstanta. Všechno je pouze projekce jednoho bytí. A to jedno bytí můžete nazvat Bůh. Já ho nazývám vědomí. Jsme v něm všichni a všichni prožíváme jeho různé perspektivy. Jednota je tedy místo, odkud pocházíme a kam se vracíme. Proto nás každá bytost vede k tomu, abychom si na to vzpomněli. My se to teď jako lidstvo snažíme pochopit. Jsme jedno, ale nevíme, co to přesně znamená. Myslíme si, že to znamená táhnout za jeden provaz a že všichni žijí v míru a harmonii. Ale tak to není. Je to uvědomění, že realita existuje pouze jedna a že jsme její hologramy. První dimenze začala ve chvíli, kdy si to jediné vědomí položilo otázku. Ta otázka vyšla z určitého stavu, a to "já jsem". To vědomí vědělo jen to, že je jediné a že je. A jakmile se zeptalo, kým se může stát, tak vytvořilo vesmír. To byl počátek všeho, ale ne hmoty, ne galaxií, pouze myšlenky, že bude někým jiným. Tehdy čas neexistoval. Nešlo říct: "Stalo se to před X lety." Žádný čas nebyl. Nebyl žádný prostor. Jediný způsob, jak poznat jednotu je skrze mysl. Ve třetí dimenzi jí dosáhnete pouze představivostí, ničím jiným. Může procházet jen myslí. Proto když začneme trénovat jednotu, tak musíme projít všechny svoje představy o realitě, protože představy jsou jen představy. Není to čistá pravda. Ten počátek se nedá přirovnat k ničemu, co známe. Proto nám všechny bytosti říkají, že pokud se chceme dostat k jednotě, jako první se musíme odnaučit vše, co jsme se naučili. Musíme zapomenout. Jinak to nejde. Vzpomenete si jen tak, že zapomenete vše, co znáte. Tomu říkáme hlubina. Je to prázdnota. Uvědomíme si, že tam nic není.

Pozn. "Že nás nevědomí popichuje, že chce vyplavat na povrch a pokud si uvědomíme toto puzení nevědomí, tak si počneme užívat tu krásu nevědomí. Tak to popisuje K.G. Jung. Ještě se mi z vědomí vydrala Sókratésova věta "Vím, že nic nevím", jak ji lze krásně procítit". A když konečně uzříme, že ta prázdnota je jediné okénko dovnitř, tak pochopíme, proč první dimenze nešla vidět. Dala se pouze cítit. První dimenzi lze pochopit jedině cítěním. Proto pocity vedou k neutralitě. Ono levitování v nicotě lze vnímat při meditaci, kde lze první dimenzi cítit a uzřít, že je pouze naše projekce, představa.

Matias to krásně přirovnává k dětské fantazii. Děti si představují celou řadu věcí a jsou osvobozeni od času a prostoru. Tudíž na počátku všeho není světlo, ale myšlenka, která se počne vlnit. Prociťujeme-li toto vlnění myšlenky, tak zjistíme, že se pohupuje, vibruje, vydává zvuk.

Matias to nazývá, že to celé vlnění zpívá. Je to nejkrásnější píseň, jakou si umíte představit. Tohle bychom cítili v první dimenzi. Proto jednota není něco, co budeme prožívat jako skutečnou věc. V realitě toho vesmíru není čas ani prostor, protože všechno je jedno. Nejsou tam různé doby. Nejsou tam různé perspektivy. Nejsou tam různé prostory. Proto je jednota jediný stav, kde všechno cítíte, vidíte, odkud jste všude. Na Síriu jsme se tedy učili vracet k jednotě. Sírius jsme nazývali In-Na, protože jsou to dvě hvězdy. Ta větší byla IN, ta menší Na. In-Na. Jmenovali jsme se Innové. A Innové vyprávěli příběh, kdy na počátku nebylo nic. Byla prázdnota. A ta prázdnota začala dýchat, čímž stvořila každou realitu. To dýchání otevřelo dveře tomu jedinému vědomí a ono proniklo do času a prostoru. My jsme to měli jako M-portál, H-čas a S-prostor. Vesmíru jsme říkali MAHAS. Mahas bylo stvoření, cesta vědomí od jednoty do všeho, do každé dimenze. A uvědomovali jsme si, že to nemá žádný konec, žádnou hranici. Nebyl tam daný záměr. Jediným záměrem bylo pochopit veškerý prostor, veškerý čas a přivést to zpět k tomu portálu. A tomu jsme říkali SHM, SAHAM. Vesmír byl pro nás proces MAHAS SAHAM (pozn: čte se tam i zpět stejně). Tak jsme nazývali Boha, ale věděli jsme, že Bůh není venku. Je ve všem. Takže cílem všeho bylo projít a prožít veškerou realitu a poté to opět vrátit k tomu bytí. Vesmír se z toho bytí, z té první dimenze, rozdělil do mnoha dalších dimenzí a ty další dimenze se dále rozdělovaly. Tím vznikla obrovská síť vědomí, všudypřítomná vesmírná mysl prostupující každou realitou. A jak prožijete každou realitu, tak se vrátíte k tomu bytí a řeknete: "Tak jsem tu. Už vím, čím se můžu stát." Innové tedy říkali, že jediným smyslem je vzpomenout si, kdo jsme. Jediným smyslem je jít a zjistit, čeho jsme schopni. Je to jako typická cesta hrdiny. Odejde z domu, zažije dobrodružství. Musí si věřit. Musí zjistit, kým se může stát a pak se vrátí domů a vypráví o tom, kým se stal. Pro nás ve vesmíru nebyl cíl. Jediným úkolem bylo poznat se v co nejvíce dimenzích. Věděli jsme, že celý vesmír je v perfektní rovnováze. Ale postupem času si civilizace začaly uvědomovat, že jsou uvězněné v takové síti, že se z toho matrixu nemohou nijak dostat. Innové a další bytosti věděli, že tento matrix není stvořený pro nás, ale že pouze následujeme myšlenky vesmíru a sami ho proplétáme. Takže když najednou dostanete strach z reality, tak přestanete být pavoukem a je z vás moucha v síti. Nevíte kudy kam a jak se z této reality dostat. Kvůli tomu s tím matrixem začaly bojovat různé sféry a probíhaly války, protože každá perspektiva to viděla po svém. Některé věřily, že pokud vyhladí všechny ostatní perspektivy, tak se dostanou k jednotě, protože zbudou jako jediní. A tak v mnoha dimenzích začaly boje o kontrolu toho matrixu, ale všechny to uvěznilo.

My jako Innové jsme proto vymysleli plán, že budeme učit každou civilizaci na každé planetě, jak s tou sítí pracovat, jak ji chápat a jak se znova stát tím pavoukem. Když si uvědomíte tu vnitřní tvořivou sílu, tak zjistíte, že není kam utéct. Nemáte kam jít. Z této reality se nedá dostat, protože se v první dimenzi uvědomíte, že ji celou vytváříte.

Z tohoto důvodu civilizace procházejí každou dimenzí. Ale my jsme to tady mohli učit jedině přes čtvrtou dimenzi. A čtvrtá dimenze je čas. Takže jsem žil v minulosti, ale pracoval v budoucnosti. O tom je to chápání každé dimenze. Tu dokonalost všeho, co tvoříte, si uvědomíte až poté, co to vidíte z každé perspektivy.

DUALITA - 2D Matias de Stefano Jak vznikl čas a prostor? Projdeme vznik času a prostoru, dualitu a její síly. Když jsme se jako Innové učili o vesmíru a každé dimenzi, tak jsme si mysleli, že dualita je příšerná, protože jsme uvěznění mezi pozitivní a negativní existencí. Ale později jsme si uvědomili, že bez toho by nemohlo být nic. Jednota je první realita, první a jediná pravda a realita. Z pohledu jednoty vidíte všechno ve vesmíru, ale nic nemůžete prožívat. Jednota je jako knihovník, který přečetl každou knihu v knihovně, ale nikdy ty zážitky neprožil. Přišel tedy bod, kdy ten knihovník stál před zrcadlem a řekl si: "Co kdybych vytvořil další realitu, kde bych to všechno mohl prožít?" A tak vznikla dualita. Dualita vznikne z otázky: "Čím se můžu stát?" tou otázkou projde projekce a najednou se vidíte z jiného pohledu. Ta druhá strana vidí jiný způsob jak se pohybovat realitou. To bytí se rozdělí na dvě a z toho vzniknou dvě síly. Jedna se jmenuje smysl a druhá je mise. Smysl je pozitivní energie ve vesmíru a mise je negativní energie ve vesmíru. Obě jsou jako vlny jednoho já, co se rozdělilo na dvě. A nikdy se nepřestanou točit. Jedno kolem druhého vytvářejí různé vlny, různé pohledy, různé směry. Je to tanec a skrze něj se to bytí snažilo vnímat každý aspekt sebe. Takže musel být pohyb. Ale když se jedno hýbe, to druhé se hýbe opačně. Neustále jsou opačné a neustále si dýchají na záda. A na jiných úrovních se rozdělují a rozdělují a rozdělují. Tím se dualita stane pozitivní a negativní. Každá bytost od toho okamžiku vznikla z pozitivní a negativní energie. My a mnohé další planety jsme neměli slovo pro dobro a zlo. Říkali jsme jim pozitivní a negativní síly. A pochopíte je tak, že si v místnosti představíte světlo a sebe dáte doprostřed. Čím blíž jste k němu, tím větší budete mít stín. Obklopuje vás temnota, a čím blíž jste k tomu zdroji, což je váš smysl, dotknout se toho druhého pohledu, světlo a temnota jsou jen projekce a jejich podstatu uvidíte jedině uprostřed. Ať projdete světlem nebo tmou, jedno z nich vás pohltí a vy se v tom pohledu ztratíte. Tyto dvě síly tvoří veškeré reality, ale pokud se v jedné ztratíte, vesmír vám to zezadu připomene. A tam přicházejí do hry negativní a špatné energie. Špatné energie jsou pouze vaše stíny, které vám připomínají, že jste sešli z cesty. Když se všechno pokazí, všechno zhroutí a celý vesmír vám říká, že jste mimo, tak ne proto, že by byl špatný. Ta energie mise vás táhne zpět, protože jste se od sebe vzdálili až příliš. Máte se znova vystředit. Jediná realita je jednota. Proto v těch pohledech nemůžete zůstat, nejsou skutečné. Jsou to jen perspektivy z jiné dimenze. Dualita je tedy síla umožňující vytvářet reality, aby se to bytí vidělo jinak. Negativní a pozitivní energie vytáhnou z jednoty obrovskou energii, aby se mohl uskutečnit ten tanec. A v něm ta jednota začne dělat spirálu a proplétá se temnota a světlo, temnota a světlo, což po celém vesmíru tvoří síť vibrací a frekvencí. To znamení, že veškerou realitu tvoří pozitivní a negativní. A neměli byste si volit jedno z nich, protože pokud to uděláte, tak se tlačíte k okraji a říkáte si o vlastní záhubu. Ve vesmíru není nic dobré ani zlé. Je pouze neutralita. A neutralita k té existenci potřebuje obojí. V dualitě je zákon, že všechno se neustále vyvíjí. Nic není statické. Nic nezůstává stejné. Vesmír má jednu konstantu, že nic není konstantní, všechno se hýbe a transformuje. My jako lidé věříme, že stabilita je dobrá. Máme stabilní práci, partnera, stabilní život. Jsme stabilní. Ale tak to není, je to mimo. Když se stabilizujete, tak vás něco okamžitě vytlačí do nekomfortní zóny, abyste se viděli jinak. Tomu říkáme krize. Ale krize jsou dobré, protože vedou k evoluci. Světlo a temnotu tedy potřebujeme k evoluci. Nemůžeme si jedno vybrat. Rovnováha je právě o tom, že máme stejné množství obou. První, co vzniklo v dualitě, byla projekce smyslu. To bytí stálo na místě, a aby se mohlo najít, potřebovalo smysl. A tím smyslem bylo dostat se někam. Tomu říkáme smysl. Je to určitý směr. Sám neexistuje, je to projekce, hologram, ale potřebujeme ho k tvoření. A tak vznikl smysl, to pozitivní, a vzadu jsme za sebou vytvořili misi. Mise je to, co nás neustále tlačí k tomu smyslu. A zezadu nás tlačí temnota, to negativní. Záporný náboj má také ženskost. Ženská energie není špatná. Je to lůno, kde vytváříme svou realitu. Nové reality vznikají ve chvíli, když zavřete oči a jste v temnotě a představujete si každou možnost. Mužská energie je ta kladná. Jakmile znáte možnosti, tak si jednu zvolíte a jdete za ní. To je mužská energie. V jádru jsou to tvořivé a destruktivní síly. Takže jak máte ty dvě síly, vesmír začne vlnit nízké a vysoké vibrace a ta energie se přelévá mezi pozitivní a negativní, což začne vytvářet čas. Čas je jedna perspektiva druhé dimenze. Druhá dimenze je čas a prostor. Čas je ta negativní energie a všechny nás drží v bodě, odkud se promítají veškeré prožitky. Všechno je to v jednom bodě. A ten bod se odráží v různých časových osách, tím pádem ho to donutí, aby se rozděloval a tvořil prostor. Takže jak se čas začal promítat, prostor v něm promítal každou tu možnost a rozděloval se na co nejvíce částí. Proto můžeme zažít veškerý čas a prostor. Věřili jsme, že pokud jsme ve 3D, tak jsme přišli z 2D a předtím z 1D. Ale tak to není. Druhá dimenze říká, že čas a prostor jsou pouze projekce reality. Druhá dimenze tedy není za námi, ale obklopuje nás. Jsou to síly, co tvoří každou možnost v každém času a prostoru. Jako Innové jsme pochopili, že jsme každá vnější projekce ve vesmíru, že nás temnota tlačí ke světlu a světlo k temnotě. My teď ve 3D často věříme, že všechno venku je špatné a všechno vevnitř je dobré a že nás venkovní svět vytlačuje z komfortní zóny. Innové věděli, že jsou pouhou projekcí první dimenze, takže tu realitu promítají. Vše, co máme venku, máme i vevnitř. Postupem času si uvědomíme, že to tak funguje. Máme dvě ruce. Jednou rukou přijímáme, druhou dáváme. Všechno venkovní přijímáme jako energii, kterou v sobě měníme a dáváme ji. My jsme věděli, že žádná vnější projekce není silnější než ta vnitřní, takže jsme se začali soustředit pouze na ty vnitřní. Máme negativní a pozitivní a existuje pouze jedno místo, které udrží neutralitu a to je vaše srdce. Innové si uvědomovali, že existence není něco, co jen promítnete ven. Je to něco všudypřítomného v každém čase a prostoru. Je to věčnost. S věčností nelze bojovat. Abyste mohli tvořit a být v rovnováze, musíte se stát věčností. Musíte se osvobodit od své perspektivy. A čím? Bezpodmínečnou láskou. Lidé o ní mluví neustále, ale nikdo neví, co to znamená. Bezpodmínečné nemá podmínku. Máte-li podmínku, nemůžete milovat. První podmínkou bývá ta projekce "Já jsem tady a ty jsi tam". To je podmínka. Nemůžete milovat, protože nevidíte, že jste to vy z jiné perspektivy. Bezpodmínečná láska je věčnost. Láska je vlna času a prostoru. Není to milování druhých, jak se to občas chápe. Myslíme si, že jedině tak budeme v rovnováze, ale tak to není. Tím se zaměřujete na své okolí. Jediná bezpodmínečná láska je ta, kterou máte k sobě, protože to znamená, že milujete každou jinou projekci sebe. O dualitě jsme se učili, že žijeme v každém čase a každém prostoru. A když milujete sebe, tak se milujete všude. A jedna ta projekce může vyslat vlnu, která se vrátí až na začátek. Vstoupí do rovnováhy. V posledních 2000 letech se učíme, že jedním z nástrojů bezpodmínečné lásky je soucit. A soucit není litování někoho. V tom se dělá chyba. Soucit znamená mít cit pro něco. Tak to slovo vzniklo. Takže je potřeba mít cit pro tvoření, který sdílím. Soucit je sdílení radosti z tvoření. Křesťanství učí, že soucit znamená pomáhat druhým, ale druzí jsou vaše projekce. A pomůžete jim jedině tím, že sami budete v rovnováze, že sami budete koherentní. A jen tím, že jste sami sebou, ten cit sdílíte s ostatními. Pomůžete jim tím, že uvidí vaší vyrovnanost. Soucit přirovnávám ke stromům. Stromy jsou stromy a nezvedají ty, které padly na zem. Nepomáhají jim nahoru. Stromy se drží, a když jeden spadne, tak tu energii sdílejí, aby to mohly transformovat. Soucit tedy znamená sdílet cit pro tvoření, být vědomý a sdílet to, jak se cítíte, jakou máte rovnováhu. Je to dualita tvoření, ne oddělenosti. A to je jedna z největších lekcí o dualitě. Dualita není špatná. Dualita je o tvoření. Dualita je jediný způsob, jak vytvářet nové reality a jak se můžeme zakotvit mezi časem a prostorem. Když jste součástí třetí dimenze, tak vidíte ještě třetí možnost. A pokud se na ni zaměříte, tak můžete zapomenout na dualitu a začnete si myslet, že dualita je něco nebezpečného, co vás nechce pustit dopředu. Tam se druhá dimenze rozdělí do třetí dimenze, na budoucnost, přítomnost a minulost. Tisíce let se učilo, že tento život je náš jediný a že na konci půjdeme do nebe nebo do pekla. Tím jsme v podstatě říkali, že dualita je špatná, že se máme vyhnout jedné z těch dvou možností. Učili jsme se, že se z této reality dostaneme jedině světlem. Ale to není duchovní. Je to biologické. Na této planetě máme světlo 12 hodin denně a temnota nám vždycky přišla zlá, protože nás mohla napadat zvířata a byli jsme nechráněni. Světlo bylo dobré, protože jsme viděli a mohli se bránit. A tak jsme si vytvořili představu, že temnota je zlá a světlo dobré. Snažili jsme se přežít. Nebe jsme samozřejmě spojili se světlem, protože světlo je dobré, a temnotu jsme považovali za zlou. To je biologie, ne duchovno. A tím jsme vesmír rozdělili na dva, jeden dobrý, jeden zlý, a vždycky jsme chtěli být v tom dobrém a odstraňovat to zlé. A něco se stalo. Jak jsme byli všichni spojeni s dualitou, tak došlo k rozdělení. Muži šli za světlem ze strany vědomostí a ženy v jeskyních prováděly obřady a pracovaly na moudrosti. Vědomosti a moudrost. Rozdělilo se to na několik pohledů na jednu realitu. A pokud je světlo dobré, tak jsou muži dobří. A pokud je temnota zlá, tak musejí být zlé všechny ženy u těch nočních obřadů. Takže se lidstvo rozdělilo na dobré a zlé, a muže a ženy. Odpojili jsme se od vesmíru a zajímalo nás jen přežití v tomto životě. Dualita znamená, že každý člověk v našem životě je zrcadlo nás samotných. Vesmír je velké zrcadlo, které se rozbilo na střípky a každý z nich vám v životě něco říká. Proto neposuzujete druhé, ale jen to, co máte v sobě, tak můžete dualitou poznat sami sebe.

3D - TROJICE Před 6000 miliony lety vznikla hmota, a to díky trojicí zvuku, světla a formy. Na planetě Zemi v této hustotě žijeme ve 3D a váže nás trojice. Toto máme všichni stejné a koncept trojice máme v náboženství a vědě. Trojice je to, co nás stvořilo. Trojice, třetí hustota se zrodila z druhé dimenze - hustoty. Druhá hustota se začala dělit, aby vytvořila pozitivní vědomí první a druhé hustoty - dimenze a negativní. Střed byl neutrální, kam se vracela veškerá energie vesmíru a odkud zároveň vycházela. Takže tyto dvě vibrace se dělily a dělily každým směrem jako buňky, jednota se dělila tak daleko a tak dlouho, jak jen mohla, do pozitivního a negativního. Základem 3D je tedy trojúhelník. Ale když se to maximálně rozšířilo, tak je neutralita začala tlačit zpět ke zdroji energie. Byla to taková ozvěna. Ozvěna duality začala vytvářet vlny kolem vesmíru, kterým říkáme čas. Čas se začal vlnit jako velké moře a každý pohyb jinak vibroval. Ty vlny byly nízké a vysoké a vznikala energie mezi polaritami, pozitivní a negativní. Tato energie měla tvar spirály a ta spirála poprvé začala vytvářet energii a vibrace, světlo a zvuk. Když se všechny energie a zvuky z vesmíru vrátily do toho jádra neutrality, tak dualita vytvořila novou realitu, tzn. hmotu nebo formu. Forma jsou tvary vesmíru, způsoby, jakým se vědomí hýbe. Už to nebylo o rozpínání vesmíru, ale začalo experimentování, aby ty polarity mohly zažít všechno, co vytvářejí. Čas se stal prostorem. Každá perspektiva začala experimentovat a to je počátek vesmíru, jak ho známe. To je počátek třetí dimenze. Vznikla geometrie. Smyslem geometrie je pomáhat vědomí první a druhé dimenze, aby mělo plán. Tehdy se zrodil kosmický plán. Kosmický plán nemá cíl. Jediným cílem je následovat geometrii, mít řád, mít smysl, koherentně se v tom pohybovat. Polarita vytvořila pozitivní a negativní a potřebují něco třetího, co je sjednotí, protože v polaritě máme pouze jeden pohled. Proto potřebujeme třetí. To třetí vidí obě polarity z jednoho místa, není nic v jednom. Trojice je tedy třetí oko. Máme dvě oči, pozitivní a negativní, a poté máme třetí, které vidí všechno, nedívá se zvlášť. Trojice slouží k pochopení, odkud se máme odrazit a jak se máme ve vesmíru pohybovat. Takže víme, že se nacházíme v tomto místě, k tomuto místu jdeme a potom to musíme celé dokončit a vrátit se s novým chápáním duality. To je chvíle, kdy Duch stvoří Duši a Duše stvoří tělo. Tělo, Duše a Duch tvoří bytost. Bytost jsou tyto tři vibrace, které pomohou vědomí vesmíru pochopit sebe samé. Svatá trojice není o Bohu, svaté matce a synovi, jak říká křesťanství. Svatá trojice je vibrace, energie a hmota. Hmota je tělo. A nejsou to tři různé věci. Je to jedna věc, co vibruje na různých úrovních. Je to jedna realita, ale různě se projevuje. Trojice je tedy nástroj vědomí vesmíru, aby se prožívalo na různých úrovních. Takže před 6000 miliony lety se světlo začalo vracet do jednoho místa a vzorce vesmíru se začaly dělit a vytvářely síť reality, matrix, geometrii. Vznikaly takové uzly. V uzlech se veškerá energie koncentruje do spirály. A mezi nimi vedou linie, kterým říkáme mise. My musíme jít z jednoho do druhého, a abychom se tam dostali, musíme plnit misi. Když dokončíme celý ten vzorec, tak naplníme svůj životní smysl. Vědomí tedy vymyslelo plán, že všechny oddělené části musejí následovat tuto geometrii, abychom se v tom obřím stvoření neztratili. Hmota je tedy ohnisko vesmíru, kde se musíme soustředit pouze na jednu věc. Proto ta ztráta paměti. Jsme paměť, jsme všechno, ale ve hmotě to musíme zapomenout, protože jedině tak se budeme soustředit na tu cestu. Hmota je tedy prostředí, kde se musíme učit krok za krokem a poznávat sebe samé. To, co se ve vesmíru rozdělilo, jsou naše cíle, abychom na každém kroku vytvářeli co nejvíce prožitků. To je evoluce. Evoluce je lepší a lepší chápání každé geometrie, co máme před sebou. V této fázi vytváříme ten vzorec a aktivujeme Ducha. Duch je první fyzická věc. My jsme věřili, že Duch tady není, že je to jiná úroveň, ale tato fyzická podoba je poslední projev Ducha. Není to něco jiného. Jsme to stejné na jiných úrovních hmoty. Takže první, co ve vesmíru propukne, je Duch. My mu říkáme oheň. Je to čtyřstěn.

Čtyřstěn je to, co Ducha zažehne na úplném začátku. Ten čtyřstěn poté vytvoří krychli. Krychle je to, co drží každou dimenzi ve hmotě. Poté vytvoříme osmistěn. Po osmistěnu vytvoříme síť dvacetistěnu. A potom máme dvanáctistěn, kde držíme ten matrix, samotné stvoření. Je to 12 stran vesmíru, které se budou rozpínat do celé reality. Takže těch prvních pět geometrií drží Ducha, Duši a tělo na mnoha vibračních úrovních. Ta první, čtyřstěn, vyvolává ten oheň, Ducha. Duch je tady jako čtyřstěn. Když budete čtyřstěn fraktálově rozdělovat a rozdělovat, tak získáte spirálu, tvar DNA. DNA je fyzický projev Ducha.

Duch není něco vnějšího. Duch je fyzický, je to DNA. Každý vzor vytvořený čtyřstěnem je oheň Ducha a uchovává veškeré informace vesmíru od jeho počátku před 6000 miliony lety. Ve 3D nám to ukazuje, že Ducha nemáme nad hlavou, ale že je v naší krvi a že jako Duch žijeme plně ve hmotě, ve třetí dimenzi. Třetí dimenze stojí na té druhé, mezi časem a prostorem. Čas a prostor jsou relativní. Nejsou fyzické. Nejsou skutečné. Čas a prostor jsou pouze perspektivy a snaží se nalézt jeden aspekt bytí. Proto si volíme čas a prostor, kde se chceme narodit, kde se chceme projevovat a co nejvíce vyhovuje našemu smyslu. Ten čtyřstěn potřebujeme v pozitivním i negativním, a když je dáme k sobě, tak vytvoříme osmistěn, díky kterému se můžeme rozdělit na mnoho úrovní vědomí, mitóza duše, co vytvoří čakry. A ta krychle, co v nás drží každou dimenzi, jsou buňky. Buňky jsou krychle. Když je tisíckrát rozdělíte, dostanete kouli. Koule není jenom koule. Koule je spojení každé projevené geometrie ve vesmíru a je to perfektní tvar pro každou možnou realitu ve 3D. Každou dimenzi uvidíte jedině přes kouli. Proto jsou nejvyvinutější bytosti ve vesmíru kulaté, třeba buňky nebo hvězdy, planety. Koule obsahuje každý vzor, který může vzniknout. Třetí dimenzí můžete projít jedině tak, že dokončíte všechny ty vzorce, co jste vytvořili.

Když jsem byl Duch, tak jsem viděl takový velký supermarket s geometriemi v různých sekcích. A z nich si musíme vybrat, tzn. rodiče, smysl, misi, DNA, vůli. Do košíku si naskládáte různé věci a poté se musíte naučit, jak je poskládat dohromady. Při narození se vám ty geometrie sejdou a všechno, co jste si vybrali, se vám stlačí do času a prostoru, v podstatě do vás. Vyberete si, co všechno chcete zažít, a potom následujete linie všech těch geometrií. Pokud to nedokončíte a nevidíte ty geometrie se vším všudy, tak se musíte vrátit. Tomu se říká karma. Karma není špatná. Karma se bere tak, že urovnáváte špatné věci, ale je to učení. Karma je všechno, co jste se nenaučili. Až se to naučíte, je to dharma. Celou realitu pochopíte jedině tak, že prožijete každou linii těch geometrií v různých životech, časech a prostorech. Proto se ve 3D procvičuje koherence (spojitosti, souvislosti). Koherence je ve 3D to nejtěžší a nejdůležitější, protože to znamená rezonovat mezi Duchem, Duší a tělem. Rezonovat mezi vibrací-Duchem, energií - Duší a hmotou - DNA, což je naše historie ve 3D. Jsou jako dědeček, otec a syn. Jsou jako strom života. Nejsou to oddělené bytosti. Všechny je spojuje stejná vibrace. Ve 3D tedy musíte zažít každou možnost z těch tří a sjednotit je do jednoho. Třetí dimenze je nejtěžší ze všech, protože musíte každou svou geometrii od počátku vesmíru sjednotit do jednoho bytí. Proto máme tolik emocí, tolik zážitků, tolik bolesti, tolik utrpení.

A všechny ty věci nevznikly někde jinde, ale vytvořili jste si je sami, abyste došli k poznání. Když nechápete, co jste si vytvořili, tak vás bolí hlava a zaseknete se. Zasekne se ta geometrie, zaseknou se vám čakry a jste nemocní, není vám dobře. Špatné věci se nám nedějí proto, že by nám je někdo posílal. Je to proto, že jsme zaseklí a nechápeme, proč jsme si tu zkušenost vybrali. Ve třetí dimenzi se poznáváte prostřednictvím zkušeností, nijak jinak. Proto tady musíte vyzkoušet co nejvíce věcí a žít co nejvíce životů. Z této dimenze není úniku, protože těm ostatním dovoluje prožívat to, co samy vytvořily. Vzpomínám si, že když jsem byl v jiné dimenzi a někdo dostal možnost poprvé se narodit do 3D, tak to byla čest. Neříkali jsme "Proč do té hrůzy?" Já jsem byl rád, že sem můžu jít a žít. Třetí dimenze je jako splnění snu. Je to nejdůležitější sen, jaký jste si mohli vymyslet. Když jsme jen jako duchovní bytosti, tak jsme jedno světlo na jedné vibrační úrovni. Říká se, že pocházíme z různých světelných paprsků, z fialového, modrého, růžového. To jsou různé vibrační úrovně našeho Ducha. Ale když se ta duchovní bytost rozdělí v druhé dimenzi, tak může naplnit každou barvu, každé světlo, protože se rozdělí do nejnižší vibrace, do negativního, a do nejvyšší, do pozitivního. A mezi nimi není jedno světlo. Je tam spektrum od tmavě červené po fialovou, celá duha. Jsou to různé energie vesmíru rozdělené na pozitivní a negativní a udělá jich to hodně. A podle toho, jakou mají vibraci, budou dělat ozvěnu. Budou to nejnižší vibrace anebo vyšší a vyšší a vyšší vibrace. Různé vibrace mají různé pohledy na pravdu. To jsou emoce. Emoce jsou různé pohledy na pravdu. Proto jsou ve 3D tak důležité. Emoce jsou ale důležité pro každou bytost, protože každá bytost má čakry a ten energetický motor. My si myslíme, že emoce mají pouze lidé, ale má je také planeta. Mají je kameny. Všechno ve 3D má emoce, protože nás všechny váže energie. Různé energie vytvářejí různé čakry a každá čakra se ve 3D projevuje jinak. První je energie ohně, někdy zvaná kundalini. Proto je ten čtyřstěn v první čakře. Potom jdeme na krychli, druhou čakru, a tak dále. Tyto energie definují tvar těla. Každá geometrie se dělí na co nejvíce časů a prostorů, aby vzniklo tělo. Každá geometrie se mnohokrát rozdělila, aby mohly existovat orgány a tělo. Ta energie se neustále točí jako kolo. Čakra v sanskrtu znamená kolo. A jak ty energie rotují, kolem sebe jako torus, tak kolem hmoty vytvářejí světlo. Hmota je výsledek té vibrace. Každý orgán je produkt té vibrace. Proto se některé věci v rostlinném a zvířecím světě podobají orgánům v těle. Jsou to produkty té stejné vibrace. Když jste nemocní, tak potřebujete vědět, který orgán potřebuje více energie. Některé ovoce a zeleniny mají tvar a barvy těch orgánů. Mají tu stejnou energii, takže vám pomůžou. Pomáhají také emoce, protože druzí lidé odrážejí vás. Takže když se snažíte zarovnat čakry, může vám pomoct pár slov nebo pár pocitů s tou stejnou vibrací od druhých lidí. Realita třetí dimenze se dá přirovnat k dnešním technologiím.

Tělo je počítač, harddisk. Duše je software, program toho počítače. A potom je wi-fi, internet, což je Duch. Musíme pochopit, že fungujeme jako produkt internetu, že se vytvořil software, aby tělo mohlo fungovat. Neberte to tak, že 3D je oddělená realita, něco světského a materiálního, protože je to výsledek všeho ostatního. Proto je nejdůležitější koherence. Musíte v sobě zarovnat ty tři aspekty. Tam najdete svou pravdu a svůj pohled na realitu.

4D - PILÍŘE REALITY

Jaké jsou možnosti? Co jsou pilíře reality? Projdeme pilíře reality, a jak umožňují určité věci v čase. Vysvětlím, jak nás tento pilíř podepírá.

Čtvrtá dimenze je výtvor z té druhé. Jak vzniklo pozitivní a negativní z první dimenze, tak se pozitivní rozdělilo na vnější svět, což je třetí dimenze. A jakmile byla třetí dimenze, tak se rozdělilo i to negativní na čtyři. Čtvrtá dimenze drží třetí dimenzi. Tyto čtyři kroky nebo pilíře udržují třetí dimenzi. Jsou to podmínky pro čas a prostor a všechny živé bytosti v různých dimenzích se jimi musí řídit, aby se mohly učit. Tyto čtyři pilíře jsou zároveň proces, jak vesmír funguje. Všechno má své kroky. Všechno je proces a jedinou důležitou věcí ve vesmíru není dosáhnout cíle, ale projít procesem.

Čtvrtá dimenze má čtyři stavy:

První je exprese - vyjádření
Druhý je experimentace - výzkum, pokus
Třetí je integrace - začlenění
Čtvrtý je transcendence - přesahování smyslových i rozumových možností, skutečnosti

To je základ každého procesu a ve 3D ho vidíme neustále. Každá bytost má vnitřní negativní realitu a musí ji nějakým způsobem projevovat ven. Takže exprese je, když se to bytí projeví do vnějšího světa. To je první fáze, exprese. Poté je experimentace. Experimentace je, že žijete, vidíte, slyšíte, všechno, co jste projevili. Musíte žít do konce každé experimentace, všeho, co jste vytvořili.

Nedá se od toho utéct a jediným ukončením experimentace je třetí fáze, což je integrace. Integrace znamená pochopit smysl toho experimentování. Je to opak exprese. Exprese jde ven. Poté experimentujete. A integrace to bere zpátky. Přirovnávám to k malému vynalézavému dítěti. Představte si, že si chcete vymyslet vlastní hry a hračky. A tak na nich pracujete a vytvoříte všelijaké hrady, postavičky, hračky a podobné věci. Hrajete si s nimi ve velké místnosti a najednou se spustí experimentace. Uděláte binec a musíte zjistit, jak ho uklidit. A to uklízení je integrace. Potřebujete ty hračky nějak zorganizovat. Potřebujete se na nich něco naučit. Integrace znamená, že do pokoje přijde matka a řekne, abyste si uklidili. V této fázi jsme momentálně na planetě Zemi. S realitou si hrajeme nějakých 10 000 let. Hrajeme si se vším možným a nevíme, kde to má konec, a prostě jdeme dál. A teď to musíme nějak utřídit a pochopit, proč těch 10 000 let máme v pokoji binec. Země jako matka nás volá, abychom si uklidili. To je proces integrace. Jakmile pochopíte, co jste udělali, co jste projevili, co jste vytvořili, a vyzkoušíte si každou hračku a pochopíte ten smysl, tak přichází čtvrtá fáze, což je transcendence. Transcendence je: "To není moje. Já jsem to neudělal. Mně to nepatří. Osvobodil jsem se od toho a to jsem osvobodil od sebe." Je to další fáze reality, všechno to překročit a nevázat se na to. Transcendence znamená pochopit ten proces a jít na další úroveň vědomí nové realizace. Čtyři pilíře reality v podstatě definují koloběh života. Ve 3D se narodíme, vyrosteme, reprodukujeme a zemřeme. Smrt je transcendence. Narození je exprese. Narodíte se a projevujete se. Začnete dýchat, vidět, zevnitř se všechno projevuje ven. A poté musíte růst. Tam zjišťujete, co vás bolí, co vás dělá šťastné, cítíte emoce, máte vztahy, snažíte se pochopit svou roli ve světě, jak pracovat, studovat, dělat. A reprodukce je proces, kdy všechny ty poznatky spojíte a předáte je jiné bytosti. Své zkušenosti předáte dál a sledujete, jaký z toho vznikne produkt, tzn. syn nebo dcera. To je integrace, kdy svůj život vnímáte jako projekt. Když máte nějaký projekt a vidíte jeho výsledek, pak je to o integraci. Když si uděláte titul, máte rodinu a najdete odpovědi na všechny svoje otázky, tak přijde integrace. Uvědomíte si smysl všeho. A potom zemřete, překročíte to. Smrt je dar, aby se Duch mohl osvobodit od svého díla. Smrt není něco špatného. Je to dar. Je to osvobození od svého konání. Ale pokud zemřete kvůli času a ne kvůli vědomí, tak se do toho koloběhu vracíte a musíte celý ten proces opakovat. To je samsára, kolo života, kterému uniknete jedině, když zemřete s vědomím. A smrt s vědomím není smrt v těle. Znamená to jít za tělo a žít v paměti ostatních. Znamená to být naživu, ale rozdělit se do všech, kdo vás znají. Transcendence je proces, kdy si odžijete určitou část a jste osvobozeni od všeho, co s vámi bylo spojené. Až ve 3D prožijete úplně všechno a budete mít každou zkušenost, tak transformujete karmu a dharmu a stanete se učitelem, mistrem. Ale mistři a učitelé neučí. Ti vedou příkladem. Jsou koherentní. Nic nemusejí vysvětlovat. Stačí jim pouze být. A když jste, tak ty informace dáváte druhým. Podobným procesem prochází také planeta. Planeta má rovněž čtyři fáze a jsou nejstarší ze všech. Exprese-jaro, experimentace-léto, integrace-podzim a transcendence-zima. Je to úplně stejné. Máme čtyři fáze. Planeta se každé jaro rozzáří, jak přijde nový oběh okolo Slunce a prožívá stejný proces jako lidé, jen v jiné podobě. A symbolizují to některé kultury v Asii, Africe a Americe. Mají kruh s křížem uvnitř. Je to Slunce a jeho čtyři fáze v určitých obdobích. Každá kultura v historii lidstva věděla, že se ty čtyři fáze dají sjednotit v den slunovratu a rovnodennosti. Proto se v těch dobách dělalo tolik obřadů, bylo to vyrovnání času a prostoru. Věděli, že se v těch dnech mohou harmonizovat s vědomím planety a celým tím procesem, že v sobě zarovnají čas a prostor.

Takže když všechny ty doby dáte do jednoho místa, tak vám vznikne symbol osvícení, který v podstatě symbolizuje 4D. Proto je každá osvícená bytost před kruhem, sluncem nebo křížem. Proto je v křesťanství kříž tak důležitý. Není to kvůli Ježíšovi. Kříž symbolizuje Slunce a veškerý čas a prostor. Osvícení neznamená, že jste dokončili celý vesmír, ale pouze svůj proces ve třetí dimenzi. Jedno starověké rčení říká, že se musíte vzdát plodů své vůle. Zasadíte semínko, zaléváte ho a vyroste vám strom. Pak bude mít květy, bude mít plody, ale ty plody vám nepatří. Sice jste vypěstovali jeden strom, ale musíte vypěstovat celý les. Velké vědomí, velká zodpovědnost. Dokončením každého toho procesu se posouváte nahoru v evoluci. Nahoru proto, že tam máme nebe a vědomí je vysoká vibrace. Pokud jsme v nízké vibraci, tak se pouze snažíme přežít na této planetě. A to dělá většina lidí. Každý měsíc se snaží přežít a poplatit všechny účty a další věci. Vytvořili jsme si situaci, kdy se ten proces snažíme přežít, ale je to nízká vibrace. Na vysoké vibraci víte, že nemusíte přežívat, protože jedna věc je jasná. Každý zemře. Pokud zemřete, proč se snažit přežívat. Prostě žijte. Transcendence je vytvoření nového Já, kdy se osvobodíte od přežívání. Pak z toho kolečka můžete vystoupit a posunout se nahoru. Pak vám dojde, že jste vystoupili ze třetí dimenze, kde jste se snažili přežívat, a postoupíte do té čtvrté. Ve 4D jsou čas a prostor relativní, protože všechno, co žijete, se zároveň žije v každé dimenzi. Tuto realitu se snažíte pochopit v mnoha vesmírech, v mnoha pohledech. 4D jakoby ohýbá čas a prostor, abyste svoje životní kroky a rozhodnutí viděli jiným pohledem. Vidíte výsledky všeho, co děláte a uvědomujete si, odkud jste přišli. To znamená, že ve 4D současně vidíte minulost, přítomnost a budoucnost. 4D vám umožňuje vidět příběh vaší duše, nejenom těla. Vidíte všechny ty bytosti osvobozené od 3D, které se vnímají se vším všudy a vytvářejí si realitu. Do 4D se dostanete po pochopení, že nikdy nezemřete, po překročení toho přežívání. Potom se transformujete a uvidíte svůj postup časem a prostorem. Uvidíte každý ten koloběh života, každý z těch čtyř pilířů reality, každý ten proces. Proces je tím cílem. Cílem vesmíru je žít v každém čase a každém prostoru. Čas není vězení, není to klec, odkud se nedá uniknout. Čas a prostor jsou jako auto nebo letadlo, slouží k pohybu. Je to technologie k přesouvání z místa na místo. Ve 3D vás omezuje prostor. Ve 4D vás omezuje čas, ne prostor. Proto se ve 3D pohybujete prostorem. Kdybyste měli jít z roku do roku, tak byste tam museli dostat tělo, ale ve 4D pomyslíte a jste tam, protože můžete cestovat časem. Proto ve 4D nikdo nepoužívá těla. Všichni používají čas. Všichni cestují časem. Ve 4D zároveň žije naše podvědomí, kromě spousty jiných věcí.

Jak vznikla třetí dimenze, vědomí se rozdělilo na tři: vědomí, nevědomí a podvědomí. Ve 3D jsme rozděleni na tři. Ve 4D si můžete procházet podvědomí. Vidíte všechno, co vás definuje ve 3D. Vidíte celý svůj příběh, proč je takový, jaký je, a jaký budete vytvářet. Vesmír se rozdělil do dvou dimenzí a polaritou vytvořil čtyři. Takže třetí dimenze žije ve čtyřech stavech vesmíru. Celé se to posouvá dokola a dokola jako takové kolo, abyste neustále viděli jiné reality. Když projevíte realitu, tak ji musíte prožít. Poté ji musíte integrovat a nakonec překročit. Tím překročením se dostanete dál a pak máte další a další a další. Další perspektiva, další pohyb. Teď žijete v jedné perspektivě a příští život se do té situace můžete narodit jako jiná bytost, abyste tu realitu viděli jinak. Pokud jste v tomto životě dobří a něco řešíte, možná se příště narodíte do opaku, abyste to viděli z druhé strany.

Tímto si ta bytost zažije každou možnost a příležitost v tom kruhu. Takže máte kříž a jakmile zažijete každý pohled na tu jednu realitu, tak uděláte kruh. A potom se musí posunout i ten kruh. Takže jak tu perspektivu budete pořád měnit, eventuálně budete mít kouli. Proto většina moudrých bytostí vypadá jako koule. Planety a hvězdy jsou moudřejší bytosti ve vesmíru, protože zažily každou možnost v každém čase a prostoru. Proto je jim umožněno přímo vytvářet život. Proto nám Země dává život. My nežijeme na Zemi. My jsme Země. Země nás prakticky stvořila k obrazu svému. Jsme projev této planety, protože už zažila všechny ty perspektivy. Takže tím ta koule vznikne. Proto čtvrtá dimenze pomáhá utvářet tu třetí. A takhle dimenze fungují obecně. Nejdete z první dimenze postupně do deváté dimenze. První dimenze to má celé jako dýchání. Není to první fáze, druhá, třetí. My to tak vidíme, protože to nechápeme. Vesmír se dá poznat jedině empirickým testováním. Musíte ten proces studovat a pochopit každou jeho fázi. Proto je pro nás užitečná věda. Slouží k tomu, aby objasňovala věci ve 3D. Ve 4D se to chápe duchovně, stejně tak jako v 5D. Ale to duchovní není ve 3D. Proto je tak těžké chápat realitu ze 3D. Čtvrtá dimenze není něco, co následuje po té třetí. Prostě se objevila, protože se objevila třetí dimenze a ta druhá se rozdělila. Takže jak existuje dualita, výsledkem zároveň existuje čtvrtá dimenze. Proto je třetí dimenze produkt prostoru a čtvrtá dimenze je produkt času. Lidé různě říkají, že půjdeme do čtvrté a páté dimenze, ale je to úplně z cesty, protože o tom přemýšlíme ze třetí dimenze. Nikdy nikam nejdete, jenom měníte perspektivu.

5D PRŮCHOD PÁTOU DIMENZÍ Co jsou stavy vesmíru? Matias to popisuje takto:

Stavy vesmíru jsou tři a prochází jimi každá realita. První je láska, druhý moudrost a třetí vůle. Tyto tři nástroje nám umožňují chápat vesmír z různých perspektiv. A jakmile máme tyto tři stavy, tak celý ten proces vede k evoluci a cílem je spolutvoření. Toto je základ páté dimenze.

Pátá dimenze se zrodila ve stejný okamžik jako ta první. První se zrodila z toho, co si to bytí o sobě myslelo. Ale součástí toho je projev lásky, moudrost a chápání své podstaty a vůle se pohybovat a tvořit. Proces čtyř stavů zároveň vede k evoluci, a jakmile dosáhnete evoluce v každé fázi vesmíru, tak jste spolutvůrce. Stanete se nejen stvořením, ale stvořitelem. V páté dimenzi jsou ti moudří, kteří zažili třetí dimenzi a mohou sledovat celý ten proces 4D a chápat proč. Jaký to mělo smysl. Proto se říká, že v 5D máme mistry, průvodce, bytosti, které nás provádějí životem a říkají nám co je dobré, co je špatné, kam máme chodit, kam ne, co dělat, co nedělat. Ti, kdo se sami slyší v 5D, vytahují informace z toho celku a mají celý ten obrázek. Pátá dimenze patří mezi ty hlavní.

Můžete se vidět ve čtyřech dimenzích: v první dimenzi, v páté, v sedmé a deváté. První dimenze slouží jako exprese, pátá dimenze je experimentace, sedmá je integrace a devátá je transcendence. Pátá dimenze je spojená s tou třetí, protože v ní poznáváme to, co prožíváme ve 3D a 4D. Proto nás bytosti z 5D provádějí ve 3D. A jak žijeme ve 3D jako lidé nebo rostliny, zvířata, minerály, cokoliv, tak těmi zkušenostmi pomáháme lidem z 5D chápat sebe samé. Věřilo se, že bytosti ve 4D, 5D, 6D jsou vyvinutější než my. Ale tak to není. Mezi dimenzemi se od sebe učíme. Takže jak experimentujeme ve 3D, v 5D vidíme celý ten obrázek. Ale jak prožíváme, tak jim pomáháme cítit ty projevy. Jsme jako symbiotická bytost s celým vesmírem. Dimenze jsou jako orgány v těle vesmíru a každá má svůj smysl, ale společně tvoří jednu bytost a rozvíjejí ji. Každá bytost ve vesmíru se tedy musí dostat do 5D s těmito pěti stavy. První je láska. Láska je věčnost. Není to něco, co cítíte k druhým. Láska té bytosti dovoluje projevovat se. Když se spojíte s láskou vesmíru, tak neucítíte žádnou emoci. Ucítíte každou emoci v jednom místě, v jednom okamžiku. Emoce jsou pouze vlny té lásky a lásku lze projevovat různě. Říká se, že opakem lásky je nenávist, ale není. Nenávist je nízká vibrace lásky. Nenávist nemáte jenom tak. Nenávidíte, protože nejste milováni. Takže každou emoci, nízkou i vysokou, pochopíte jedině skrze lásku, protože obsahuje vše. Když se spojíte s pátou dimenzí, musíte cítit bezpodmínečnou lásku, abyste ji pochopili. Znamená to, že víte, že vytváříte vše kolem sebe. Všechno to vytvořila láska. Dimenze jsou způsoby, jak vědomí pozoruje jednu realitu. Proto nepůjdete do 5D, ale dosáhnete 5D. Ucítíte 5D. Pokud ve 3D necítíte bezpodmínečnou lásku, tak bude těžké pochopit 5D, protože v 5D není nic jiného. Nemůžete nenávidět nebo milovat. Prostě všechno milujete.

Proto v 5D není posuzování. Pokud jste zvyklí posuzovat věci nebo lidi, bude pro vás těžké vidět pátou dimenzi. Když posuzujete, tak vidíte jenom sebe, nevidíte to celé. Pátá dimenze to vidí celé v každém čase a prostoru. Tak ten proces pochopíte. Když vidíte celý ten proces a co jste prožili, tak dosáhnete druhého stavu, což je moudrost. Moudrost není spojená se znalostmi. Nejste moudří, protože znáte. Jste moudří, protože chápete. V tom je rozdíl. Chápání je cítění pravdy. Znalosti jsou informace, které tomu chápání předcházejí. Ve 3D jsou znalosti dobré, protože si můžete nastudovat všechno možné a pomůže vám to pochopit, co jste vytvořili. Mít znalosti je dobré. Ale když cítíte pátou dimenzi, tak zjistíte, že znalosti nedělají rozdíl. Tam záleží na moudrosti. Moudrost je cítění pravdy, nikoli znalost pravdy. Ale pravda je rozdělená na tolik úrovní, že moudrost může pochybovat. Moudrost nemá jistotu, protože moudrost může žít jako dítě. Všechno ho překvapuje a ty informace cítí, nepřemýšlí o nich. Proto můžete přestat posuzovat a vidět každou možnost a každou perspektivu. Proto moudří neříkají: "Tohle je pravda,", ale "Jak tu pravdu vnímáš ty? Co si o tom myslíš ty?". Proto se v minulosti neučily absolutní skutečnosti. Moudří se studentů ptali, co si o tom myslí. Moudří v 5D se ptají, ale nevedou. Neříkají: "Musíš jít sem,", ale "Určitě chceš jít sem?" to je moudrost. Člověk tu pravdu uvidí svýma očima.

Třetím stavem je vůle. Vůle je energie k procházení realitami, síla k vytváření realit. Pátá dimenze pracuje s vůlí, protože ví, že skrze lásku a moudrost ucítíme a pochopíme celý ten obrázek a vůle tomu dodává energii. Tak se můžeme transformovat. Vůle je to, co projevuje lásku a moudrost.

Ve 3D nám vůle dodává vnitřní sílu a přesvědčuje nás, že jsme schopni čehokoli. Proto v 5D víme, že jsme schopni čehokoli. Ve 3D nás omezují kulturní věci, emoční věci, biologické věci. Jsme omezeni na tento experiment. Ale v 5D víte, že jste schopni čehokoli. Jakmile jste v 5D a všechno to vidíte, tak je vám to jasné. A lásce, moudrosti a vůli vládne evoluce. Evoluce je čtvrtý stav páté dimenze. Vše, co se ve vesmíru děje, je evoluce. Jak vědecky, tak duchovně. Když spojíte duchovní bytosti s biologickým životem, máte evoluci. My je oddělujeme, jako by evoluce nebyla duchovní. Ale evoluce je způsob, jak se Duch poznává. Není to něco jiného. Evolucí zjišťujeme, kdo jsme. Proto se dá evoluce v 5D vnímat jako cesta k sobě, cesta k poznání toho, co dokážeme. Proto můžeme evoluci kdokoli uniknout. Je to jeden z nejdůležitějších stavů vesmíru. Vesmíru je jedno, zda dosáhnete cíle. Záleží mu na tom, zda se učíte. A tím se dostáváme ke spolutvoření. My jsme stvořeni. Stvořila nás mysl první dimenze. A vyvíjíme se proto, aby z nás byli stvořitelé. My sami jsme různé mysli první dimenze. Vesmír nás rozdělil a tím vytvořil obrovské množství nových vesmírů. Jedna velká bytost vytvořila tisíce a tisíce vesmírů, bytostí, které si to začnou uvědomovat. To znamená, že jednoho dne budeme bohové. Staré světy na bohy nevěří. Nevěří v něco, co nás stvořilo. Věří, že jsme všichni jedno bytí a každá bytost se připravuje být bohem. Proto byly starověké chrámy místem, kde se člověk stával bohem. Toto spolutvoření je tedy hlavní cíl páté dimenze. Znamená to spolutvořit realitu. Čím jste vědomější, tím více si uvědomujete, že vytváříte realitu ze své perspektivy. A pokud máte celou perspektivu, tak tu realitu můžete měnit. Stanete se stvořitelem. Takže netvoříte něco pro sebe, ale tvoříte s ostatními jako jedna bytost. Proto spolutvoření spojené se zákonem přitažlivosti. Když si něco chcete přitáhnout, tak na té realitě musíte pracovat. Jste spolutvůrce a tu realitu si vymyslíte. Může to být auto, dům. Ale o tom to není. Spolutvoření znamená sdílet to se všemi ostatními, kteří se na tom podíleli. Není to o tvoření hmoty. Jde tam o zkušenosti. Takové bytosti nevytvářejí hmotu, ale vytvářejí pocity, projevy. Proto můžete z 5D pozorovat všechno, co jste prožili. Ve 4D je exprese, experimentace, integrace a transcendence.

Tyto čtyři definují procesy ve vesmíru. A pak jdete nahoru a máte pyramidu a nahoře je 5D, odkud vidíte, co jste v tom kruhu dělali. Tam se vám ukáže, k čemu to bylo. Všechno, co se děje, má smysl, význam. Nic není dobré nebo zlé. Zkusme si to neposuzování ukázat na příběhu, který všichni dobře známe. Tento svět nedávno postihla 2. světová válka. Byla to jedna z nejpříšernějších věcí v nedávné historii. Stala se v minulosti a my ji teď integrujeme do 21. století. Hitler z pohledu 3D dělal ohavnosti, ale v 5D to vypadá trochu jinak. V 5D to duchovní bytosti a průvodci vidí uceleným pohledem, třetí dimenzi vidí se vším všudy. A viděli, že lidstvo bylo na velmi nízké vibraci. Vědomí planety se od té doby změnilo za pouhých 50 let, ale byli jsme tak nízko, že by to normálním tempem zabralo 200 let, ne 50. Ale ta změna potřebovala být rychlejší. Potřebovali jsme něco, co by to urychlilo. Z pohledu páté dimenze jsme potřebovali něco, co by nás rychleji sjednotilo v lásce a svobodě. A jak to udělat ve světě, který se zasekl? Jedině tím, že se rapidně změní hmota. Jedině tím, že se všechno zhroutí a tu transformaci vynutí nějaká krize. A poté sem z vyšších sfér posílali lidi, aby sjednotili svět. Co následovalo? Po konci války vzniklo OSN, začalo se mluvit o lidských právech a celý svět se začal zbavovat otroctví a oddělenosti. Informace se šířily a díky válce vzniklo velmi moc věcí, které na světě předtím nebyly.

Podle 5D se tedy dosáhlo cíle a svět se sjednotil v lásce a svobodě. Dílo bylo dokonáno. My to ve 3D vidíme velmi omezeně. Pouze vidíme toho, kdo za tím stojí, a cítíme ty následky, ale nevidíme to celé. V této fázi jsme jen díky tomu, co se tehdy stalo. Proto pochopte, že pátá dimenze nic neposuzuje. Všechno má svůj smysl a tady jsme díky tomu, co se stalo v historii. Nejbližší byla 2. světová válka, ale příkladem jsou Řím, Izrael, Střední východ, Egypt, Čína. Z pohledu páté dimenze ty věci nejsou dobré nebo zlé. Pátá dimenze je jednota. Je to oko, které to vidí shora a celé to chápe. Proto v 5D nemůžete nikoho obviňovat, protože víte, že ti lidé jsou jenom hráči v posvátném procesu. Hmotu nemůžete posuzovat. Můžete ji jedině pochopit. K transformaci může dojít příjemně a nepříjemně. Příjemně tehdy, když si uvědomíte, že jste zaseklí a něco změníte. Nepříjemné je to ve chvíli, kdy si to uvědomíte, ale nechcete nic měnit. Pokud nechcete, tak k tomu budete donuceni násilím, protože hlavním stavem páté dimenze je evoluce. Pokud se ta energie zasekne, tak budete nemocní nebo bude válka. Války a nemoci jsou výsledkem toho, že se nechcete změnit. Pak nezbývá než vás donutit. Pokud se chceme zbavit válek a nemocí, tak nebojujme mírem proti válkám a léky proti nemocem, protože je to polarita. Válka a mír jsou polarita. Jedno bude neustále vyžadovat to druhé a ten cyklus nikdy neskončí. Z pohledu páté dimenze to existuje pouze proto, že nejste schopní posunout se dál. Až budete v harmonii a změníte proud života, tak válka a mír začnou mizet. Ocitnete se uprostřed v rovnováze. Pátá dimenze je tedy harmonie se vším, co se děje.

6D ARCHITEKTI REALITY

Proč je světlo a temnota? Proč je pro nás důležitý kontrast a jak pozitivní i negativní mohou být pro nás užitečné.

Na této planetě se vše snažíme vést ke světlu, což naznačuje, že utíkáme temnotě. Ale od počátku existence jsou světlo a temnota jedna věc. Zrodily se jako dvě tváře jedné reality, aby ta realita mohla vzniknout. To znamená, že v nich není rozdíl. Nejsou to různé cesty. Jsou to pouze dva způsoby, jak generovat energii potřebnou pro vytvoření všeho, co známe. Světlo a temnotu potřebujeme neustále. A tak, jak je známe dnes, se projevily až v šesté dimenzi. Když všechno začalo, tak se realita rozdělila na dvě. V druhé dimenzi je pozitivní a negativní. Třetí dimenze nám pomůže s tím, co z těch dvou budeme prožívat. Čtvrtá dimenze nám dá kontext času, abychom to mohli někam zaměřit. Pátá dimenze nám pomůže pochopit smysl těch zkušeností. A šestá dimenze vytvoří dva způsoby, jakými chápat existenci všeho. Šestá dimenze se zrodila ze třetí a třetí se zrodila ze šesté. Jak už jsme říkali, dimenze nejsou něco lineárního. Každá z nich dýchá a těmi interakcemi se vzájemně vytvářejí. Dimenze nejdou po sobě, první, druhá. To je jenom naše chápání. V šesté dimenzi je základ všech materiálních věcí, ale jiným způsobem, není hmotný. Hmota je neměnná struktura. Je daná prostorem a časem, čtvrtou dimenzí. Ale v šesté dimenzi ta omezení nejsou. Šestá dimenze je perspektiva, odkud lze vytvářet vlastní reality, odkud můžete vybudovat cokoliv. Říkáme, že v šesté dimenzi existují architekti vesmíru. Alchymisté, ti co umí transformovat hmotu, odhalovat vesmíry, umí se osvobodit od času a prostoru a používat je jako nástroje. Když se z první dimenze rozdělíte na pozitivní a negativní, prožijete to ve 3D, ve 4D projdete tím procesem a v 5D ten proces pochopíte, šestá dimenze vám tu realitu pomůže transformovat. Když máte čtvrtou dimenzi jako čtverec a pátou nahoře, šestá dimenze z toho vytvoří osmistěn.

A ten se začne točit, jeden doprava, jedem doleva, čímž vznikne spirála pro celou bytost. Takže bytosti v šesté dimenzi mají možnost vytvářet reality. Proto se šestá dimenze rozdělila na světlé a temné. Ti temní jsou architekti. Berou světla, energie, míchají je a dělají tvary, struktury, které mohou Duchové vnímat a prožívat. V 6D jsou tedy stavitelé vesmíru, realit. Temní jsou proto, že berou energii toho světla a různě ho dělí na mnoho forem, mnoho tvarů, až je to původní světlo k nerozeznání. V podstatě ho zkreslí, aby byl vidět smysl. Proč máme to zkreslení? Proč je ve vesmíru potřeba? Protože když jste světlo a chcete poznat, co dokážete, tak to uvidíte jedině v temnotě. Jinak neuvidíte nic. Pokud je všechno světlo, tak v tom nic nezjistíte. Temnota tedy tvoří hmotné struktury, tvoří zrcadla, které vám pomáhají objevit vaše světlo. Takže to není něco opačného, ale doplňují se. Cestu za rozpoznáním sebe, za tím podvědomím, vytvořili ti světlí v šesté dimenzi.

A ti temní začali pracovat na tom zkreslení, aby to rozpoznání bylo možné. Temní byli první, kdo vytvářel hmotné reality, naše sny.

Já tu první temnotu nazývám ivssaeubath (ívsbát). Ivssaeubath bylo místo snů, kudy musela projít každá bytost, která si byla jistá sama sebou. A ty sny ji začnou plést, aby se mohly ztratit a zapomenout. To zapomenutí a ztracení má svůj smysl. Tak najdete sami sebe. Pamatujte, že vesmír nemá přesný cíl. Jeho cílem není osvícení. Nehledá osvícení a pocit klidu. Vesmír hledá sám sebe v různých pohledech a snaží se o sobě učit.

Takže zatímco se vesmír rozpíná, pokud je vám všechno jasné a vše chápete, tak nemá smysl něco dělat. Nemá smysl zjišťovat, čeho jste schopní. Temnota to musí trochu zkomplikovat, protože je to moc jednoduché. Oni tedy vytvořili struktury reality. Architekti reality jsou ti, kdo v divadle staví kulisy. Udělají vám prostředí, aby to bylo krásné nebo strašné. Cokoli, čím si uvědomíte sami sebe. Tyto modely jste si vybrali, je to vaše osobnost. Duše potřebuje osobnost, aby v tomto představení hrála roli. Stanete se postavou ve hře, ale všechno ostatní v tom divadle vytvořila temnota. Temnota tvoří to okolí, abyste se viděli ve všech a ve všem, co je kolem vás. Takže na počátku vám temnota pomáhá najít sebe samé. A když se nad tím zamyslíte, pokud je život hladký, tak to nezpochybňujete. Otázky začnete pokládat, až narazíte na nějakou krizi. Na nemoc, oddělenost, konflikt, válku. Tyto věcí nás obvykle probouzejí.

Pokud v té temnotě nevidíte pravdu, tak potřebujete něco nebo někoho, kdo vás k tomu dotlačí a kdo z vás ten potenciál vytáhne. Temnota se trochu podobá zimě. Zimu máme emočně spojenou s tím, že je všechno pochmurné a mrtvé. Ale zima rostlinám zachovává energii, aby na jaře zase vyrostly. V tom období pracujete s určitým množstvím energie. Proto k projevení svého potenciálu potřebujeme tu hustotu. Proto šestá dimenze neustále vytváří situace, kde můžeme různě projevovat naše světlo. Kdybychom pořád byli ve stejné situaci, tak bychom se nic nenaučili. Potřebujeme problémy. Potřebujeme emoční, mentální a fyzické konfrontace, abychom poznali svůj potenciál. Proto je důležité chápat světlo a temnotu. Světlo je cesta k poznání, ale nevede k transcendenci, tedy k přesahování smyslových i rozumových možností, skutečností. Osvícení je jeden způsob vnímání reality, ale není to cíl. A ani temnota není cíl. Není to místo pro zlé lidi. Temnota je nástroj k vytváření těch scénářů. Na této planetě máme 12 hodin den, 12 hodin noc. Nicméně máme ve zvyku následovat světlo a utíkat temnotě. Říkáme, že duchovno vede ke světlu, že jsou andělé, archandělé a různé bytosti světla, že se musíme dostat k Bohu a podobně. Jdeme ke světlu, protože světlo je dobré, temnota zlá. Ale není to duchovno, je to biologie. Za světlem nejdeme proto, že nám to řekl někdo z jiné dimenze. První bakterie na této planetě šla za světlem, protože se potřebovala živit. A živit ji mohlo jedině sluneční světlo. Stoupala z mořského dna, z kompletní temnoty a postupně se dostávala nahoru a probíhala fotosyntéza. Fotosyntéza je tedy osvícení. Ta první buňka se transformovala slunečním světlem.

Takže transformace slunečním světlem je cesta, kde dostáváme potravu. Proto bereme světlo jako hlavní duchovní potravu, ale vydává ho Slunce. V jiných dimenzích je pouze vnitřní světlo, za tímto světlem se nejde. To světlo máme uvnitř. Když se snažíte jít za světlem, tak jdete pouze za tím, co přitahovalo buňky před miliardami let. Je to způsob, jak se tady neztratit. Když jsem žil na jiných planetách, měli jsme tam dvě nebo tři hvězdy, noc trvala dvě hodiny a toto jsme neřešili. Světlo a temnotu jsme nerozdělovali. Nevěděli jsme, co je zlo, protože jsme ho neměli spojené s temnotou. Proto je důležité pochopit, že to rozdělování dobrého a zlého je biologické. V jiných dimenzích to tak není. V jiných dimenzích andělé a démoni spolupracují. Nám to může znít nepochopitelně. Proč spolupracují? Protože ten anděl nám říká: "Tato cesta sebepoznání by pro tebe byla ideální," ale my jsme tak upjatí ve 3D, že ty anděly neposloucháme. Oni se snaží být jemní, laskaví. Šeptají nám do ucha, co máme dělat. A my se tak soustředíme na hmotu, že ten anděl musí zajít za démonem říct: "Podívej, hmota je tvoje parketa. On musí pochopit, že to není jeho cesta, že musí jinak." A ten démon řekne: "Fajn, já mu tam postavím kamion." A vy narazíte, máte krizi a změní se vám život, protože pro vás nebyla jiná možnost. Pak ten anděl přijde a řekne: "Výborně, jdeme jiným směrem, tam to byla slepá ulička." Tímto způsobem nám ukazují, jak se na této planetě vyvíjet, jak se tady pohybovat. Proto potřebujeme temnotu, je to výzva, abychom se vyvíjeli. A jak lidé někdy ztratí vědomí a zapomenou, kdo jsou, oni to mají taky. V šesté dimenzi na tom zkreslování a dělení reality pracuje spousta lidí a v tom zapomínání nejsou výjimkou. Zapomenou, že tím zkreslováním vytvářejí jiné perspektivy, a vezmou ho jako cíl. Proto bereme temnotu jako něco zlého, špatného. Ale vsadím se, že tito lidé tvoří jen 10 % všech v temnotě. V jiných dimenzích je spousta bytostí temnoty, které pracují na našem osvícení.

A jakmile jsme osvíceni, tak pochopíme, že to světlo není skutečné, že je to výtvor architektů reality. Starověké civilizace braly Boha jako velkého architekta reality, protože věděl, že čísla a geometrie jsou základem všeho. Ale ta bytost byla zároveň světlá i temná. My ve 3D musíme pochopit, že jedinou rovnováhou mezi světlem a temnotou je šedá. Vnitřně se musíme stát šedí. Pak jsou samozřejmě Šedí, negativní bytosti z jiných planet, ale o těch nemluvím. Mluvím o mixu světla a temnoty.

Jsme tvůrci a tvořit můžeme jedině tak, že máte temnotu a světlo. Jakmile zkombinujete obojí, tak pochopíte, že vesmír je alchymie. Nástroje k tvoření pocházejí z temnoty, a když je budete ctít a uvědomíte si, že jsou vaší součástí, tak se od nich osvobodíte.

Osvobodíte se od nich a je osvobodíte od toho, co vám v životě vytvářejí. Začnete plynout, protože budete ctít světlo i temnotu. K vytváření realit má šestá dimenze prostředek jménem merkaba. Merkaba je systém, kterým se duše rozděluje na mnoho bytostí.

Je to vozidlo světla, ale postavila ho temnota. Není to jen světlo, má obojí. Má negativní a pozitivní rozdělené do dvou. Jedno se zakoření v zemi, v temnotě, druhé stoupá nahoru do světla. A povědomí o sobě budete mít jedině uprostřed. Ne nahoře, ne dole, ale v jádru všeho.

Ten biologický koncept světla a temnoty překročíte jedině tak, že budete ctít své kořeny a ctít větve a listy. Jedině tak se dostanete doprostřed, odkud můžete tvořit cokoliv. My jsme se nechali přesvědčit, že existují dobré způsoby a špatné způsoby. Svět se neustále točí a den neustále střídá noc. Nikde není noc věčně. Všechno se pořád mění a někdy jsme ti zlí, někdy ti dobří. Není to tak, že se narodíte zlí nebo dobří. Tím se řídí náboženství a politika, ale neexistuje to. Tím udržujeme pořádek ve společnosti, abychom přežili. V šesté dimenzi andělé a démoni spolupracují. Do této dimenze se rodíme s obojím. Máme obojí a hledáme neutralitu. Je to pro nás zkušenost. Je to experiment a pracujeme jako démoni a andělé v jednom. Oni spolu nebojují, jak to máme tady na Zemi. My je rozdělujeme jako nepřátele, ale v šesté dimenzi je to úplně jinak. Jsou to partneři. Partneři ve světle a temnotě. Vzpomínám si, že když jsem byl Duch, tak jsem pracoval v knihovnách vesmíru. A když si anděl nebo démon nebo kdokoli přišel pro informace, tak jsem je jim dával úplně stejné, protože jsem to chápal. Takže v neutrální části vesmíru není dualita. Není tam boj světla proti temnotě. Jak říkám, to je biologické. Jestli tomu chcete uniknout nebo to překročit, tak si musíte uvědomit, že vy a všechny bytosti ve vesmíru jsou obojí. Nejsou to cíle, nemusíte se řídit temnotou, ale ani světlem. Jsou to dva nástroje, jak se pochopit tam uprostřed. Jsou to dva způsoby, jak pochopit ty cesty. Ale není to smysl. Nejsou to cíle. Jsou to jen nástroje. Když si to uvědomíte, tak všechno uvidíte s odpuštěním, s pochopením. Budete vědět, že si vytváříte úplně všechno, že jste obojí. Temnota a světlo nejsou venku. Vy jste obojí.

7D - Sedm vesmírných zákonů

Jaké jsou vesmírné zákony, jimž nelze uniknout?

Když jsem žil na Síriu, vesmírné zákony byly součástí výuky. Učili jsme se, že některým pravidlům se nevyhneme, že některé věci jsou v jádru vesmíru, aby existoval určitý pořádek. Nezáleží na tom, kde jste, kdy jste, co vytváříte. Těchto sedm zákonů bude platit vždy, protože zajišťují řád vesmíru. Když Innové a další bytosti z této galaxie začaly učit lidstvo o vesmírných zákonech, tak jsme věděli, že lidstvo zde ve 3D nepochopí všech sedm zákonů pouhým pasivním rozumem. Proto jsme na této planetě vytvořili zasvěcovací cestu. Vybudovaly ji starověké civilizace, aby ty zákony lidé integrovali a přinesli Boha na Zemi. Novou realitu můžete tvořit jedině, pokud znáte její zákony. Proto jsme to potřebovali znát. A pokud těm zákonům neutečete, tak se jimi musíte stát. Před 12 000 lety jsem se narodil v severním Egyptě. Egypt tehdy neexistoval. Byla to kolonie Atlantidy. Atlantidě jsme říkali Hefian a Nil jsme nazývali Tulfa. Celý ten region byl Kem. Já jsem byl žena a ženy měly na starost vládu. Byla to matriarchální vláda. Byli jsme ti, kdo obyvatele prováděli po chrámech. Připravovali jsme je jako své syny, aby se stali bohy a bohyněmi. Celá cesta podél Nilu byla postavena podle těch sedmi zákonů a chrámy se stavěly proto, aby si v nich lidé uvědomovali své božství. Školy byly v podstatě chrámy, ale nezáleží, kde ve vesmíru zrovna jste. Jestli na poušti, v lese, jestli sedíte v chrámu nebo ne. Ty zákony najdete všude, protože je máte v sobě.

Ve 3D jsme ty zákony museli rozdělit, abychom je v sobě pochopili. A korespondují se sedmi zákony našeho těla, které se nazývají čakry. Sedm čaker našeho těla. S vesmírnými zákony jsou zároveň spojené orgány a některé žlázy. V běžném životě tedy musíme být v harmonii s každou tou žlázou, protože odrážejí vesmírné zákony. Pokud jste v harmonii, tak těch sedm zákonů žijete. Jinak je najdete v sedmé dimenzi.

Sedmá dimenze se zrodila ze šesté a všech ostatních, co tvoří osmistěn. První dimenze stvořila dualitu, ta stvořila čtvrtou dimenzi se třetí dimenzí mezi nimi, pak vznikla pátá dimenze pro pozorování toho procesu a dole potom šestá dimenze, jakožto alchymista, tvůrce reality. V sedmé dimenzi je jádro reality. Z toho důvodu se sedmá dimenze nazývá dimenze osvícení. Je to místo, kde je všechno tak dobré, že mu říkáme nebe. Nebe v náboženství je prakticky sedmá dimenze.

Je to místo, kde cítíte a vidíte všechno. Máte tolik světla a takovou jasnost, že vidíte všechno a nepotřebujete vytvářet nic dalšího. Jenom si uvědomujete, že jste. Lidé a bytosti v sedmé dimenzi jsou v harmonii s vesmírnými zákony a pouze sní o realitách. Jsou jako děti, pořád se smějí. Jsou jako někdo, kdo dosáhl všeho, naprosté harmonie. Sedmá dimenze je v jádru této reality a drží ji čtvrtá, pátá a šestá dimenze. Je spojená s myslí a snem stvořitele. V sedmé dimenzi tedy cítíte všechno, co jste. Stačí na to pomyslet a uvidíte to, ucítíte to.

První z těch sedmi zákonů je ve skutečnosti jediný. Není jich sedm. Je to jeden vesmírný zákon. Všechno je vědomí. Všechno, co promítáte myšlením, se eventuálně stane. Ale aby to bytosti ve 3D mohly pochopit, sedm dimenzí se musí rozdělit na části. Proto se ten jeden zákon rozdělil na sedm a my se k nim můžeme v materiálním světě připojit čakrami, co vznikly v šesté dimenzi.

První zákon je mysl, korunní čakra. Nazývá se mentalismus. Mentalismus je první zákon a vytváří všechny ostatní zákony. Zákon mentalismu je v korunní čakře a říká, že žijete všechno, čemu věříte. Vše, co prožíváte, máte v hlavě. Mysl nefunguje stylem: "Chci tohle." Myslí se musíte stát. Mysl je vaše vibrace, jsou to vlny, které rozesíláte do těla, do světa, do bytí. Když řeknete, že něco chcete, tak vesmír uslyší: "Já chci. Já chci." Pořád budete něco chtít, ale nebudete nic mít, protože vysíláte chtění. Musíte změnit to, co vysíláte. Musíte se stát tím, co chcete. Buď něco můžete chtít, nebo se tím stanete. My ale pořád myslíme na budoucnost a vesmír nám ji nikdy nedá, protože neexistuje. Musíte myslet na přítomnost a stát se tím člověkem. A je jedno, že to zatím nemáte. Mysl musí vědět, že tu realitu žijete. Takže nebuďte v budoucnosti, ale staňte se tím. To je koherence. To je mentalismus. Mentalismus je to, co jste, ne co chcete být. Duch ví, že se ta bytost snaží učit sama na sobě. Proto nejsme dokonalí. Jsme věčně nedokonalí, protože jak jinak by ta bytost pochopila sama sebe? Musíte se lišit od druhých, abyste viděli jiné pohledy. Proto realita není dokonalá. Ta dokonalost spočívá v její nedokonalosti a Duch ví, že jedině tak se pochopí.

O tom je druhý zákon, třetí oko neboli korespondence.

Venku jste to, co uvnitř. Venek tvoří vnitřek a vnitřek tvoří venek. Všechno, co vidíte kolem sebe a co na vás působí zvenku, je jen další způsob mysli, jak vás posouvat dál.

Korespondencí ve vesmíru uvidíte, jací jste. Všechno vnitřní a vnější koresponduje. Proto potřebujeme oči, uši, nos. Všechno, co máme dvakrát, potřebuje obě strany, pozitivní a negativní, vnitřek a venek. To je zákon korespondence. Jakmile mentalismus stvořil tuto realitu, aby se viděl, korespondence nám nastavuje patřičná zrcadla. Vše ve vesmíru má korespondenci. Nic není obětí něčeho vnějšího. Všechno vychází zevnitř. Jakmile vidíte tu korespondenci, všechno je propojené vibračně. Každá realita je vevnitř a venku propojená vibracemi. Vibrace vycházejí z krční čakry.

Třetí zákon - vibrace. Krční čakra rezonuje s vibracemi celého vesmíru. Vibrace vytvářejí všechno to vlnění a pomáhají korespondenci. Když vydáte nízkou vibraci, vrátí se vám nízká vibrace. Když vydáte vysokou vibraci, vrátí se vám vysoká vibrace. Jako když hodíte kámen do vody. Podle jeho hmotnosti budou vypadat ty vlny. Takže ať do vesmíru vysíláte cokoli, podle korespondence se vám vrátí to samé. Proto nás ve starověku učili, že co říkáme, to tvoříme. Slovo je ten tvůrce. Proto se v bibli píše, že slovo ve vesmíru vzniklo jako první. Takže vibrační vlny definují korespondenci. To, co se děje venku, si sami vytváříme svým vlněním zevnitř.

Proto musíme být velmi opatrní s tím, co si myslíme a jak mluvíme, protože podle toho se nám to vrátí zpátky. Všechno ve vesmíru vibruje. Úplně všechno. I když jen přemýšlíte, všechno to vibruje a neustále tím tvoříte. A to je zákon lásky.

Čtvrtý zákon - Z vibrací se může stát rytmus. Rytmus je v srdeční čakře a učí vás, že na všechno ve vesmíru je určitý čas. Takže když máte vibraci, bude se vlnit nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Pořád jste pozitivní a negativní, pozitivní a negativní, venku, vevnitř, venku, vevnitř. Taková je vibrace vesmíru. Ale to, jak dlouho to bude trvat, záleží na tom rytmu. Rytmy jsou spojené s časem. Kolikrát vibrujete, je váš rytmus. A rytmy musíte respektovat. Pokud máte nízkou vibraci, tak se věci budou zdát delší, než jsou, protože ta křivka je protáhlá. Jít od tohoto bodu sem bude trvat velmi dlouho. Bude to trvat třeba 2000 let, protože jste na nízké vibraci. Pokud jste na vysoké vibraci, tak se věci budou měnit za pár dní. Když vám srdce bije rychle, tak to vidíte na tom grafu. Takže procesy budou kratší. Pokud žijete na velmi nízké vibraci, tak po vesmíru nemůžete chtít, aby se vám život změnil za den. Musíte si zvýšit vibraci, tím pádem zkrátit tu periodu. Na nízké vibraci se věci nemění za den nebo dva. Musíte si změnit vibraci, změnit to, jak mluvíte, jak myslíte. Tím se ten rytmus dostane na jinou úroveň a v životě se vám urychlí změny.

Ale pokud budete moc vysoko, tak těch změn bude tolik, že nebudete mít čas je pozorovat. Proto je důležité najít harmonii. Mluvit rozvážně, promýšlet si, co říkáte, sledovat, jestli tomu druzí rozumí, jestli ta slova dobře vyslovujete. Tím se ten rytmus normalizuje a budete mít normální život. Normální život neznamená být pořád na koni, ale mít chvíle, kdy musíte vyjít ven. Jít dovnitř, ven, dovnitř. To znamená, že když se cítíte smutní, je to správně. Potřebujete to, abyste mohli jít do sebe a našli to, co tam chybí. Musíte to přečkat a potom být zase šťastní. Ten rytmus se bude měnit na základě vaší vibrace. Pokud na ty rytmy čekáte, tak je urychlujete a udělají vám krize. Krize jsou neštěstí v životě, nehody, traumata, cokoli, co vás dostane do toho proudu. Proto jsou rytmus a vibrace spolu a vyjadřují to, co cítíte, co jste.

Pátý zákon - Vibrace a rytmus jsou zároveň spojené s příčinou a následkem, což je pátý zákon, plexus. Říká, že vaše vibrace podmiňují všechno, co se vám děje. Máte-li nízkou vibraci, budou se vám vracet nízké vibrace. Všechno, co uděláte, bude mít nějaký následek. Nic tomu zákonu neunikne. Všechno má následek. Všechno má příčinu. Nic se neděje jen tak. Nic se neobjeví bezdůvodně. Takže když se vám něco stane, když přijde nějaká situace, tak se zamyslete, proč se to děje. Je to důležité. Zamyslete se nad minulostí a budoucností, protože nic se neděje jen tak.

Všechno si nějakým způsobem vytváříte. Je to zákon zodpovědnosti. Za všechno, co se nám děje, většinou obviňujeme druhé. Je to normální, protože se učíme dobré a zlé. Když se nám stane něco zlého, tak to museli udělat zlí lidé, protože já jsem dobrý. Ale tak to není. Pokud se mi stane něco zlého, tak se mám něco naučit. A nebylo to dobré. Vibroval jsem tak nízko, že jsem potřeboval zkušenost na stejné frekvenci. Takže když mají dobří lid neštěstí, neposuzujte to neštěstí. Položte si otázku, jestli je to opravdu dobrý člověk, jestli opravdu vibruje vysoko nebo nízko. Upřímně se zeptejte sami sebe: "Vibruju vysoko, pokud se mi to všechno děje?" Musíte změnit svou vibraci, své myšlení, abyste změnili ty následky.

Šestý zákon - Polarita V druhé čakře je polarita. Polarita je šestý zákon. Všechno má polaritu. Všechno je pozitivní a negativní. Všichni jsme skočili do světa oddělenosti a polarity. A polarita není něco špatného. Pomáhá vám z jednoho bodu do druhého.

Celý člověk je magnetický. Jsme elektrony, protony, neutrony a ty mají vlastní energii. A jejich pozitivní a negativní energie vytvářejí řetězce DNA a změny v molekulách. Díky pozitivnímu a negativnímu existujeme. Není to něco, co nás odděluje. Dobré a zlé jsou jedna cesta dopředu. Díky pozitivnímu a negativnímu probíhá evoluce. Je to jako vlak.

Pořád ho musíte držet v chodu a děláte to právě pozitivním a negativním. Nahoru se dostanete jedině tak, že půjdete dolů a naberete energii ke skoku. Nemůžete vyskočit výš, pokud se první neohnete a nemáte energii. Takto vám negativní polarita pomáhá nahoru. A pozitivní musí zase dolů, protože je tam ta energie. Takže polarita vás posouvá dopředu, posouvá vás evolučně.

Sedmý zákon - generace Poslední zákon je v kořenové čakře a je to generace. Generace znamená, že vše je tvořeno energií polarity. Pozitivní a negativní, mužské a ženské, to tvoří reality. Všechno ve vesmíru se generuje.

Destrukce neprobíhá jen tak, je kvůli novému tvoření. Generace znamená, že všechno ve vesmíru se pořád rodí a rodí. Nikdy to neumírá, jenom se transformuje. A všichni neustále tvoříme nové reality.

Těchto sedm zákonů se rozdělilo proto, aby je mohli pochopit všichni v různých dimenzích. Pokud zákony znáte, tak víte, jak se pohybovat realitou. Víte, jak zvládat dimenze. Přesně víte, co najdete v každé dimenzi a v sobě. Je to ten nejdůležitější nástroj k průchodu každou realitou. Ty zákony byste měli znát pro pohyb vesmírem. Ale ve skutečnosti je jenom jeden. Nyní si tedy můžete položit otázku, zda jste s těmi zákony v harmonii. Jste to, co si myslíte? Jste přesně to, jak se vidíte? Co si o sobě myslíte? Zamyslete se nad tím. Vše, co máte v sobě, máte venku. Takže se rozhlédněte kolem sebe a vnímejte ty korespondence. Jak se cítíte? Co vyzařujete ven do této reality? Je to vaše zrcadlo. To, co říkáte, je doslova vaše pravda. Vyjadřujete svou pravdu? Říkáte to, co chcete, nebo mlčíte? Všechno, co máte kolem sebe, dělají vaše vibrace. Vibrujete nízko? To, co žijete, máte podle vibrace. Buď žijete harmonii, nebo chaos. Zamyslete se nad svou vibrací. Zamyslete se nad srdcem. Jste vyváženi? Respektujete evoluční cykly? Respektujete období vašeho života? Zamyslete se, jestli máte koherentní pocity. Co milujete? Zamyslete se, co a jak se vám vrací a jak dlouho ty věci trvají. Na tom poznáte, jestli máte koherentní rytmus. U všeho, co se vám děje, hledejte příčinu v sobě. Vy jste příčinou všeho, co žijete. Takže pokud máte těžký život plný bolestí a frustrací, jak se cítíte? Co máte vevnitř? Ptejte se na to, protože si to sami vytváříte. Žijete polaritu jako evoluci nebo oddělenost? Všechno, co bojuje proti nám, nás odráží z jiné perspektivy. Polaritou můžete překračovat sami sebe a tvořit novou realitu. Polarita nás posouvá, neodděluje. A nakonec musíte generovat. Pořád musíte tvořit nové věci, protože jsme ztělesnění tvůrci. Cokoli, co děláte, je produkt pro všechny. Emočně, mentálně a fyzicky musíte tvořit a ne ničit. Takže si ty zákony vezměte a u každého si upřímně položte otázku. Ten, kdo je s těmi zákony v harmonii, je osvícený. To jsou ti osvícení, ti mistři, protože jsou koherentní v každé čakře a respektují každý zákon vesmíru. Není to něco zvenku, co nás svazuje. Je to formát, v jakém tvoříme. Je důležité, abychom za své výtvory byli zodpovědní. Nemůžeme vinit někoho jiného. Ty zákony jsme napsali my, takže si píšeme svou realitu.

Osmá dimenze a akašické záznamy

Co je matrix? Projdeme existenci matrixu.

Jak jsme říkali na začátku, z první dimenze vznikly všechny ostatní reality. První dimenze je ta, co drží všechny ostatní. A to samé bychom mohli říct ještě o jedné dimenzi, což je osmá dimenze. Osmá dimenze je dimenze, kde všechno vidíte a můžete uvažovat o první dimenzi. Jak se první dimenze rozdělila do duality, do trojice, do čtvrté a páté dimenze a začaly vznikat různé časy a prostory, v osmé dimenzi to všechno vidíte z jednoho místa. Jak všechno z první dimenze vidíte, že všechno promítáte vy, osmá dimenze má informace všeho, každou sekundu, každý rok, každou perspektivu. Takže vidíte takový torus a točí se v něm velmi mnoho kruhů. A každý kruh dělá takové jablko. Ukazuje vám to, že každý čas a prostor bude součástí reality každé živé bytosti. Vysvětloval jsem, že ve 4D vidíte čtyři pilíře reality a že musíte projít expresí, experimentací, integrací a transcendencí. A kdykoliv ten cyklus uzavřete, tak se trochu posunete, abyste viděli jiné perspektivy. Takže pro stejnou věc můžete mít různé životy a pohledy. Jakmile dokončíte každou část toho povědomí a projdete mnoho, mnoho životů, projdete celé kolo života, kolo karmy, dharmy. Jak dokončíte celý ten proces, v osmé dimenzi to zmizí, protože realita není jen kolo nekonečných životů a časů a prostorů. Různé bytosti začnou vytvářet takovou kouli a strom života. Osmá dimenze je jako velký strom. My mu říkáme bílý strom a ten se vyvíjí a dělá tu kouli s mnoha větvemi a dimenzemi. A každý list je jako svět nebo živá bytost. Tento strom života je matrix. Matrix je síť spojení, podobá se mozku. Mozek má dvě části, kreativní a logickou. Ve vesmíru jsou podobné synapse, které propojují veškeré informace z celého vesmíru, z minulosti až po budoucnost. Osmá dimenze je ta, co spojuje myšlení vesmíru na různých úrovních vědomí, nejen mysl, ale emoční a fyzické. Proto se 8D nazývá akašické záznamy. A zároveň je to matrix, kde všichni jsme. Je to takový internet Boha.

V osmé dimenzi máte každý program, každou aplikaci, každou wi-fi. Je tam vše, co potřebujete. Proto když se snažíte změnit sami sebe, můžete si stáhnout informace z jiných rovin. Všechny informace tam na vás čekají, až budete ve stejné rezonanci. Takže ta síť je takové lůno existence, je to síť vědomí. Síť vědomí prostupuje celým vesmírem a všechny nás propojuje, všechno v každém světě a v každé galaxii. Proto tomu říkáme podvědomí. Všechny nás drží, a proto zapomínáme sami na sebe. Jsme nejen bytosti na planetě, ale jsme součástí planety a součástí Sluneční soustavy. Jsme bytosti s moudrostí a svědomím. Dokud si neuvědomíme to symbiotické bytí, tak se nespojíme s osmou dimenzí, kde jsou všechny informace ze všech časů a prostorů a koutů vesmíru.

Matrix se občas bere negativně jako něco, čemu se nedá uniknout, že je to nějaká cela nebo klec. A že evolučním procesem můžete uniknout ven. Ale tak to není. Vychází to z toho, že je na planetě svazující prostředí, ale o svobodě nikdo neučí. Svoboda není útěk od něčeho. Je to zodpovědnost za vlastní realitu. Svoboda je rozhodování o sobě, ne útěk z nějaké reality. Matrix tedy není klec, odkud se musíte dostat pryč. Matrix je vědomí a podvědomí vaší reality. Podvědomí neuniknete, protože dělá vše, čím jste. Podvědomí není něco pod něčím. Ono vás obklopuje. Podvědomí je koule. A vědomí je jako menší koule uvnitř kouli uvnitř větší koule. Je to semínko toho ovoce. Podvědomí a nevědomí dávají energii tomu vědomí. Takže osmá dimenze je místo, které vám dodává vědomí. Dává vám informace, abyste byli spojeni s každou dimenzí, s každou planetou, s vědomím samotného Boha. Všechno je v matrixu propojené. Ten matrix jste vy. Jste jeho součástí. Pokud jste list na stromu a máte pocit, že jste na tom stromu uvězněni, tak jste nepochopili, že vás ten strom tvoří. A takové ty listy jsou. Nejsou něco odděleného. Nesnaží se tomu stromu utéct. Ony ten strom živí. Každou zkušeností, každým dechem tu síť živíte.

Akašické záznamy jsou knihovna, kde jsou všechny napsané i nenapsané knihy a neustále sdílejí informace. Všechno, co je a co teprve bude, koexistuje na tom stromu, v osmé dimenzi. V osmé dimenzi nic nechybí. A když jste ovoce a spadnete ze stromu na zem, tak si uvědomíte, že jste sice spadli dolů, ale jste potrava pro ten strom. Jak spadnete dolů, tak v sobě máte semínko samotného vesmíru. Takže jste ovoce, a jak spadnete, tak z vás vyroste nový strom, ale ten nový strom je úplně stejný jako ten starý, jenom má nové zkušenosti. Matrix je matka, před kterou nikdy neutečete. Může vás porodit, a když zemřete, pořád to bude vaše matka. Ona je to, co na počátku stvořilo naši energii, mysl. Takže matrix neberte jako nějaké vězení. Je to matka (pozn.škola), která vám pomáhá vytvářet váš svět. Matrix můžete přirovnat ke starověkému příběhu o Adamovi a Evě. Podle křesťanství byl strom poznání se všemi informacemi ve vesmíru, ale lidé nesměli jíst jeho plody, protože na ně nebyli připraveni. Adam a Eva se však snažili vytvořit nový svět a najednou se ukázal had, který jim řekl, že jim pomohou plody toho stromu, ale že jsou zakázané. Takže na to musíte být připraveni. Ten had je údajně ďábel, ale já to tak nevidím. Je to pochybnost a cesta osvícení. Ten had je kundalini. Je to proces, kdy se bytost vydá hledat ovoce ze stromu života. Musíte projít kundalini, energií světelného hada, a pracovat s každou čakrou, abyste s tím ovocem rezonovali. Musíte být připraveni v každé čakře. Ale lidé to vzali z druhé strany. Snažili se to ovoce sníst a převzít informace od těch, kteří tu práci odvedli. Tohle je tedy klíč vesmíru. Tak funguje osmá dimenze. Je tam všechno z vesmíru. Všechno se tam kombinuje. Strom má spoustu živin v kořenech a spoustu listů. Každý list je živá bytost. Každý list je osvícená bytost a ty mohou pomáhat druhým. A někteří kvůli tomu musejí zemřít a jít ke kořenům, aby ty informace vytahovali nahoru. Proto bytosti v 5D a 6D obvykle umírají a rodí se v nižších dimenzích, ve třetí a čtvrté. To jsou kořeny toho stromu. Takže ti, co žijí v páté a šesté dimenzi, se musejí vracet dolů a nosit ty informace nahoru. A budou ten strom živit do té doby, než si uvědomí, že jsou schopni vytvořit svůj vlastní. Proto se z některých květů stávají plody. Plod znamená, že mají veškeré informace a začali z nich tvořit. Chápou zákony vesmíru a tvoří vlastní reality. Chápou, že jsou tím semínkem, udělají kolem sebe plod, což jsou nové informace z jejich zkušeností. Osvítili se a pak to překročili, aby se stali plodem. V tu chvíli ten plod spadne a živí nejen ten starý strom, ale vyroste z něho nový strom. Ale v základu je stejný, protože jste stejný druh stromu. Jste stejný vesmír, jenom rozdělený. Takže každý ten plod je jako kniha o tom, kým můžeme být. Pointou toho příběhu je nejíst informace druhých. Pozorujte je, ale budujte si svoje informace, svoji pravdu, protože vesmír nám umožnil stát se vlastním vesmírem. Když budete jenom brát a nic z toho nebude vaše, tak budete jíst jablko ze stromu poznání a vaši realitu převálcují informace, které nejsou z vaší vibrace. Proto jsou v tom příběhu vyhnání, protože si nebudovali vlastní informace. Jenom klidně žili a neodváděli tu práci, aby mohli něco postavit.

Tady ve 3D je velmi těžké ztělesňovat 8D, protože to znamená, že znáte veškerý čas a prostor ve vesmíru. Proto je to největší vědomí. Je to jako učit se všechno, co je na internetu. Je to nemožné.

Ale ty informace ani nepotřebujeme. Nemusíme je hledat. Stačí být otevřený informacím na stejné vibraci jako vy a myslet na to, že jste součástí vědomí vesmíru.

Osmou dimenzi a akášické záznamy přirovnávám k wikipedii, kde najdete úplně všechno. Ale není to místo, kde ty informace musíte hledat. Musíte se tím stát, abyste je viděli a cítili, protože každá dimenze je jen pohled na realitu. To je ten rozdíl, kdy se snažíte dostat do akašických záznamů a když se chcete transformovat. Někteří chodí do osmé dimenze, do toho matrixu a sahají po informacích, které nejsou jejich. A tím, že po nich sahají, jim předávají svou vibraci. Ta informace je čistá v jiné části vesmíru, ale musí být na stejné frekvenci jako ten příjemce, aby ji mohl číst. Takže vy tu informaci pozměníte a potom se vrátíte a mluvíte o tom, ale tam se to změnilo. Ta informace je zkreslená pro ostatní bytosti, co z ní čerpají. Takže když hledáte informace mimo sebe, můžete v tom udělat nepořádek pro ostatní. Tu informaci nezískáte tím, že ji hledáte, ale že se naladíte na její vibraci, abyste si ji mohli stáhnout. To je v pořádku. Nehledejte to venku. Nalaďte se na tu úroveň a ono to přijde. Proto musíme být na osmou dimenzi připraveni. Nemůžeme si tam zajet na výlet. Musíme být připraveni, musíme mít vystředěnou každou čakru, každou část bytí. Jinak ty informace nedostanete.

V r. 2024 a 2026 na tuto planetu přijde velký balík informací pro novou éru, ale pokud se mezi r. 2020 a 2022 nepřipravíme, tak se na ty informace netransformujeme. Proto musíme být plně připraveni. Musíme se těm informacím plně otevřít. Jinak to naprší a odteče jako voda. Potřebujeme rezonovat se sítí osmé dimenze a být otevření tomu toru, co nás transformuje v následujících letech. Proto se teď hodně mluví o jeho rekonstrukci, jeho informacích a jak vytváří hmotu, protože jedině tak se transformujeme na to ovoce.